Ahoj!
Konečně jsem se rozhodla sepsat něco o Aerodromu, na kterém jsem byla v červnu. Tento článek jsem chtěla napsat již na začátku července, ale nakonec se mi to trochu vymklo z rukou.
Jako první vám asi něco povím o ubytování, ve kterém jsme ty tři dny pobývali.
Jelikož bydlíme na druhé straně republiky, sehnali jsme si ubytování necelých 30 km od areálu Aerodromu. Toto ubytování jsme si vybrali z toho důvodu, že na pokoji byla kuchyň. Bydleli jsme v motorestu Na Šustně. Jediný náš pokoj byl oddělen od celé budovy a stál kousek opodál. Když jsme ten malý roztomilý domeček odemknuli, vyřinul se na nás takový ten zatuchlý puch, jako kdybyste vylezli na nějakou půdu, která nebyla již dlouho uklizená. Museli jsme tedy kvůli tomu větrat až do noci a díky tomu jsme zas měli další dva dny v pokoji pořádnou zimu a topení samozřejmě nefungovalo. Další "problém" jsme objevili, když jsme se chtěli připojit na wifi, která se nám v nastavení mobilu ani neobjevovala. Později nám bylo řečeno, že wifi mají jen v hlavní budově. Nejsem zase takový závislák, abych to tři dny nepřežila bez internetu, ale vadilo mi, že na bookingu k tomuto pokoji uváděli i wifi připojení a já si úplně zbytečně vzala s sebou notebook, na kterém jsem chtěla pracovat. Jako další, co mě v pokoji zaskočilo, bylo to, že tam bylo opravdu hodně pavouků a když vám řeknu, že jich bylo nejmíň 20, tak nepřeháním. Opravdu, jako by se tam pořádně dlouho neuklízelo. Až na tyhle věci jsme byli s ubytováním spokojeni, kuchyňka zde byla(i když bez ledničky), byla zde velká postel, skříň a taky pohovka s televizí a samozřejmě koupelna, která byla také celkem hezky zařízená.
Myslím, že je na čase se vrhnout na popis festivalu. Když jsme se blížili k Panenskému Týnci, kde se mimochodem festival konal, všude byly ukazatele s nápisem Aerodrome, takže k areálu vůbec nebyl problém trefit. My jsme měli placené parkování, takže jsme mohli parkovat uvnitř areálu, i když ke stagi to bylo stále dost daleko, jelikož se v tomto prostoru nacházel kemp, který také nebyl nejmenší, a tak cesta od auta ke vstupu trvala asi 15 minut. V areálu bylo opravdu hodně stánků s občerstvením, jenže nás zaskočilo, že nikde nelze platit hotově. Museli jsme si tedy pokaždé dobít peníze na naše náramky, a při prvním dobití se platil poplatek 50 kč. Pokud si někdo chtěl na konci festivalu peníze zase vybrat zpět, musel zaplatit dalších 50 kč poplatek. Takže se mi tato metoda placení vůbec nelíbila. Myslím si, že mnohem lepší by bylo, kdyby mohli lidé platit způsobem, jakým by chtěli oni, ať už hotově, nebo přes náramek. Ale samozřejmě zase chápu, že pro stánky to bylo lepší tímto způsobem.
28.6.
Jelikož jsme nestíhali náš první koncert, na který jsme šli a přišli jsme asi 20 minut před začátkem, stáli jsme trošku opodál, ale koncert Bullet For My Valentine jsme si užili i tak. Jako další nás čekal koncert Parkway Drive. Jejich hudba mi není úplně blízká, ale musím říct, že od začátku až do samého konce předváděli neuvěřitelnou show. Na začátku celého koncertu se zhasla všechna světla na pódiu a bylo tam úplné ticho. Když v tom najednou začali před první řadou bouchat petardy. No, nemusím vám asi popisovat, jak se většina z nás s každým bouchnutím lekla. To byl ale pouze start celé show, během které ještě spousta petard vybouchla. Další senzací byly velké plameny, které šlehaly několik metrů nad pódiem a já si pokaždé sáhla na své obočí, abych se ujistila, jestli ho tam ještě vůbec mám. Ovšem tím největším překvapením bylo to, když skupina hrála na vysokozdvižných plošinách a bubeník, sedící v kulaté kovové konstrukci, se začal pomalu otáčet a dokonce hrál i vzhůru nohama. Když se zpěvák na konci loučil, říkal, že další koncert bude co nevidět v Praze, bouchly poslední petardy a přes stage spadlo obrovské plátno, s obrázkem přebalu jejich desky a k tomu datum jejich koncertu v Praze. Takže i když jejich hudbu neposlouchám, jejich koncert pro mě byl zážitkem od začátku až do úplného konce. Po cestě z areálu jsme se zastavili u popové stage, kde zrovna vystupoval Wiz Khalifa se svým, dle mého, nejznámějším songem - Black and Yellow.
29.6.
Na páteční program jsem se těšila nejvíce. První koncert, na který jsem chtěla, začínal už v 16:30, svítilo sluníčko, bylo teplo(možná až moc), takže to vypadalo na ideální den. Koncert jedné z mých nejvíce nejoblíbenějších kapel - Silverstein, jsem si užila, i když mi celkem vadilo jejich ozvučení, kde šlo slyšet více nástroje, než zpěv frontmana.
Na další koncert jsme čekali asi hodinu a poté na pódium nastoupili You Me At Six, které jsme už jednou viděli a to na loňském Rock For People. Písničky od YMAS moc neposlouchám, ale na konci koncertu naštěstí začali hrát moji nejoblíbenější - Bite My Tongue, kterou mají nazpívanou společně z Oliverem Sykesem z Bring Me The Horizon. V půlce písničky se zpěvák(Josh Franceschi) vytratil a celou dobu jen mluvil do mikrofonu, zatímco ostatní členové skupiny stále hráli. Asi za minutu jsme zjistili, že Josh stojí uprostřed davu a vybízí lidi k tomu, aby udělali prostor pro mashpit(Pro ty z vás, kteří nevědí, co toto slovíčko znamená....to je takový ten kruh, ve kterém všichni běhají dokola jak pominutí a šlapou po sobě...doufám, že jsem vám to alespoň trochu příblížila. 😁). No nakonec zazpíval Oliverovu část a začal běhat v mashpitu s ostatními. Já chtěla jít samozřejmě taky, ale bylo mi to díky mým 156 cm zakázáno.
Následující skupina vystupovala ve 20:15 a byla to americká Halestorm, kterou také poslouchám již od roku 2009. V jejich čele je Lzzy Hale, která má opravdu úžasný hlas a pro mě osobně je to taková hardrocková královna. Kromě toho, že má Elizabeth úžasný hlas, také skvěle hraje na kytaru a její bratr Arejay Hale, který je v Halestorm bubeníkem, také předvedl fantastický výkon. Můžu říct, že jejich koncert pro mě byl zážitkem sám o sobě, nebyla potřeba žádných efektů. Myslím, že se můžete sami přesvědčit v přiloženém videu z mého instagramu. Po skončení koncertu kapela házela svá trsátka a paličky, jako každá jiná skupina samozřejmě. Tady se to ovšem lišilo tím, že můj milý jedno trsátko chytil, a tak jsem rozšířila svoji skromnou sbírku a trsátko si přidala k trsátku od Evanescence.
Další skupina, která startovala 22:30 a která je pro 99,6% mých čtenářů absolutně neznámá, byla Stone Sour, jejichž zpěvák Corey Taylor, dělá také frontmana maskovaným Slipknot. Po jejich koncertu ve 23:45 nastoupila největší hvězda večera a vlastně také celého Aerodromu - Lana Del Rey. Myslím si, že Lanu nemusím nikomu představovat, protože o ní snad slyšel už každý. V jednom článku s pořadateli festivalu jsem dokonce četla, že Lana si řekla o milion dolarů, což je opravdu slušná částka za vystoupení na takovém malém festivalu. Pódium při jejím vystoupení vypadalo opravdu skvostně. Kromě členů kapely, klavíru(na který si občas i lehla), tanečnic a palmiček, tam měla dokonce i dřevěnou houpačku. Koncem jejího vystoupení šla mezi fanoušky první řady, vzala si od nich různé dárky, pobavila se s nimi a udělala si s nimi i fotku. Po koncertu se všichni ubírali směr parkoviště, kde začal velký zmatek a my, i když jsme byli na parkovišti mezi prvními, stáli a čekali asi hodinu, než jsme konečně mohli odjet. Tohle bylo tedy organizátory absolutně nezvládnuté a dopravu tam řídila policie.
30.6.
Poslední den jsme vyráželi na fesťák až v pozdějších hodinách. Dali jsme si moji oblíbenou vafli od Mona's sweet truck, kterou jsme měli i minulý rok na RFP. Poté jsme si už šli stoupnout k pódiu, abychom měli alespoň nějaké dobré místo na Hollywood Undead. Nakonec to ani nebyla potřeba, protože jsme stáli celou dobu ve druhé řadě a za námi skoro nikdo nebyl. Koncert začal 20:15. Po odehrátí pár písniček vyzval jeden ze členů na pódium malého šestiletého chlapce a jeho sestru, aby mu překládala, co mu kluci ze skupiny říkají. To mi přišlo od nich strašně super a pro malého to bude určitě zážitek na celý život. Po koncertu jsme si ještě zašli na wc, které bylo velmi dobře udržované a každou chvíli jste viděli, jak tam uklízečky doplňují toaletní papír a vynáší koše. Takže za tohle je pro Aerodrome určitě palec nahoru. Poté jsme již šli čekat před stage, jelikož tam měli vystupovat Limp Bizkit. Můj přítel na ně strašně chtěl, a tak jsme už hodinu a půl před začátkem stáli v první řadě. Řeknu vám, byla jsem v té první řadě jen kvůli němu. Lidi se tam chovali jako hovada, což jsem samozřejmě na koncertu LB očekávala.
Tak a je tu konec tohohle dlouhého článku. Doufám, že tady mám někoho, kdo to vydržel dočíst až do samého konce a přidávám pár videí z mého instagramu. 😊
