sobota 8. prosince 2018

Chorvatsko 3. část - Herceg Novi, Kotor

3.8.2018 jsme vyrazili na další výlet a to do Černé hory. Jelikož jsme byli ubytováni asi 40 kilometrů od Černé Hory, měli jsme být na hranicích opravdu během chvilky. To ovšem nevyšlo, a tak nám cesta + čekání na hranicích zabralo asi 2 hodiny. Díky tomu jsme tedy byli ve městě Herceg Novi již celkem pozdě a už tu bylo dost lidí. Když jsme vjeli do Hercegu, okamžitě jsme všude poznali, že již nejsme v Chorvatsku, ale v nepříliš rozvinuté zemi a když jsme parkovali auto, tak jsem se opravdu i celkem bála, abychom ho našli ještě v takovém stavu, v jakém bylo.


Po pláži jsme se vydali směrem ke starému městu, kde začala hustota lidí prudce stoupat a můžu vám říct, že tolik turistů jsem zde ani nečekala. Staré město jsme rychle prošli a šli zase zpět k zaparkovanému autu. Cestou jsme se ještě vydali do obchodu, nakoupit si nějakou vodu a hlavně cukrovinky, jelikož v Hoře mají potraviny levnější než v Chorvatsku, cenově asi tak jako u nás. 



Herceg mě bohužel vůbec neoslovil. Z fotografií na internetu mě zaujal o mnohem více a myslela jsem, že tu bude tak krásně, jako na fotkách. Bohužel se tak neuskutečnilo a já si z tohoto města neodnesla moc pozitivní dojmy. Pokud budete tedy někdy hledat dovolenou nebo výlet v Černé Hoře, tak Herceg Novi nedoporučuji.


Po tom, co jsme se vymotali z Hercegu jsme pokračovali do 43 km vzdáleného Kotoru. Jeli jsme podél nádherné Boky Kotorské. I když je cesta dlouhá jen 43 km, musím uznat, že byla opravdu nekonečná, protože je zde spousta vesniček a tak je potřeba počítat s tím, že pojede 50 km/hod. Nakonec jsme se dočkali a do přelidněného Kotoru okolo 12:00 dorazili. Chvíli jsme se po městě motali a nakonec jsme našli parkoviště hned vedle starého města. Toto parkoviště bylo ale vzápětí zase plné a pokud byste chtěli navštívit Kotor a jeho staré město, tak jako vždy, doporučuji vyrazit co nejdříve. 
Do starého města je vstup zdarma a čeká vás zde plno uliček a malých náměstí. Před starým městem si také můžete zdarma vzít jeho mapu. 





My si zde ihned dali zmrzlinu a šli pomaličku prozkoumávat různé uličky, když začalo celkem vydatně pršet a my se museli i s dalšími turisty schovat pod malou pergolou. Voda v uličkách tekla proudem, ale naštěstí to po pár minutách přestalo a my mohli pokračovat. Ve starém městě najdete velké množství koček, dokonce zde mají i kočičí muzeum. Kromě muzea zde najdete taky plno restaurací, kaváren, obchodů se suvenýry a také třeba trafik. Poté, co jsme město dvakrát obešli, jsme také jednu trafiku navštívili a k našim zásobám vody si koupili ještě jednu dvoulitrovou láhev, protože nás čekal výstup na místní hradby v opravdu velkém vedru. 


Pro mě osobně byl tento výstup hodně náročný a to z toho důvodu, že jsem neměla na takové stoupání absolutně žádnou kondičku a také mi samozřejmě moc nepřidala má fobie z výšek, kdy jsem se chtěla již u kapličky sbalit a jít zpět. Nakonec jsem to nějak zvládla a vystoupala až na vrchol. Vstup na tyto krásné hradby byl 16 euro. 




Musím uznat, že v Kotoru se mi opravdu líbilo a můj názor na Černou Horu to zase trochu vylepšilo. Také je kolem Boky Kotorské nádherná příroda, než třeba jak je tomu u chorvatských hranic. Takže za mě určitě Kotor a přilehlé okolí doporučuji! 😊

neděle 2. prosince 2018

Chorvatsko 2. část - Dubrovník, Trsteno, Lokrum, Belvedere, Kupari

30. července jsme se vydali do Dubrovníku. Ihned jak jsme vjeli do města, jsme díky mému špatnému orientování v google mapách neodbočili do centra, ale jeli dál po hlavní silnici. Což se nakonec ukázalo jako výhodná situace, jelikož jsme našli parkování podél silnice. Sice jsme museli dlouhou cestu pěšky až do starého města, ale neutratili jsme za parkoviště ani korunu, teda kunu.
Když jsme vešli do části "Old Town", hned jsme vyhledali vstup na hradby, které stojí v přepočtu něco málo přes 500 kč, ale dle mého to za ten zážitek určitě stojí. Výstup nahoru mi chvílemi dělal celkem problém, tak jsem se nemohla kochat výhledem a radši jsem se dívala pod nohy. 

sobota 24. listopadu 2018

Chorvatsko 1. část - Plitvická jezera, Molunat

V Chorvatsku jsem byla již 6x, což už jste si mohli přečíst v článku Kam bych se chtěla podívat. Vždy jsem se však "válela" na pláži a nepoznávala okolí. Nejspíš to bude taky tím, že jsem byla u moře vždy s mamkou, která na takové věci prostě moc není. Tento rok jsem se to teda rozhodla změnit a navštívit místa, které jsem zatím znala pouze z obrázků na internetu.
25.7. večer jsme se vydali na cestu, projeli Slovenskem, Maďarskem a když jsme kolem 3:00 už byli poblíž Záhřebu, rozhodli jsme se, že si odpočineme. Já osobně jsem tedy spala dohromady asi tři minuty, takže zbytek cesty k Plitvickým jezerům byl celkem náročný. Chtěla jsem být na místě před sedmou hodinou, jelikož v 7:00 otevírají. Bohužel jsme to ale nestíhali, takže jsme dorazili až před 8. hodinou. Jeli jsme ke vstupu č. 2, kde je opravdu velké parkoviště vedoucí až do lesa. Pokud byste se někdy chtěli zajet podívat na jezera, tak opravdu doporučuji jet co nejdříve, jelikož nebudete parkovat až takový kus od vstupu, nebo se také vyhnete tomu, že nezaparkujete vůbec.
U parkoviště je pokladna, jak na parkovací lístky, tak na vstupy do parku a obchůdky s občerstvením a suvenýry. Vstupné pro hlavní sezónu tohoto roku bylo v přepočtu 900 kč, hodina parkování stála asi 25 kč. Také si zde můžete koupit mapu, ale pokud ji nechcete jako suvenýr, tak je za ty peníze naprosto zbytečná. Nejlíp uděláte, když si předem stáhnete obrázek s mapou trasy, kterou budete chtít jít. Po celém parku jsou rozmístěny ukazatele s písmeny jednotlivých tras. My si vybrali trasu H, která je jednou z těch delších, má necelých 9 km.

neděle 11. listopadu 2018

Too Faced - Then & Now

Ahoj všichni!
Posledního srpna jsem vyrazila do Brna na nákupy a když jsem vešla v Olympii do Sephory, zaujmula mě paletka Then&Now od Too Faced. O to víc se mi líbila, když jsem si sáhla do testeru a udělala si swatche na ruku, které byly naprosto oslňující. Paletka ovšem stála 1590 kč, a tak jsem měla obrovské dilema, jestli ji za takovou cenu vzít. Jenže paletka mi svými barvami, leskem a třpytem prostě učarovala a já to riskla.
Je to tedy moje nejdražší paletka a současně první paletka od Too Faced. A já vám o ní dneska něco málo povím.

pátek 2. listopadu 2018

Makeup Revolution - Rosegold čokoládová paletka

Ahoj! Po dlouhé době jsem si připravila článek kosmetický, a to recenzi čokoládové paletky Rosegold od Makeup Revolution. Tuto paletku mám již od května, a tak už je potřeba o ní něco málo říct. Po této paletce jsem slintala už od té doby, kdy ji vydali, protože ty barvy uvnitř jsou prostě neskutečné.
Paletka má obal jako každá jiná z kolekce čokoládových paletek, jen tahle má teple hnědý obal s roztékající se čokoládou v barvě rosegold.


pátek 26. října 2018

Aerodrome 2018

Ahoj!
Konečně jsem se rozhodla sepsat něco o Aerodromu, na kterém jsem byla v červnu. Tento článek jsem chtěla napsat již na začátku července, ale nakonec se mi to trochu vymklo z rukou.
Jako první vám asi něco povím o ubytování, ve kterém jsme ty tři dny pobývali. 
Jelikož bydlíme na druhé straně republiky, sehnali jsme si ubytování necelých 30 km od areálu Aerodromu. Toto ubytování jsme si vybrali z toho důvodu, že na pokoji byla kuchyň. Bydleli jsme v motorestu Na Šustně. Jediný náš pokoj byl oddělen od celé budovy a stál kousek opodál. Když jsme ten malý roztomilý domeček odemknuli, vyřinul se na nás takový ten zatuchlý puch, jako kdybyste vylezli na nějakou půdu, která nebyla již dlouho uklizená. Museli jsme tedy kvůli tomu větrat až do noci a díky tomu jsme zas měli další dva dny v pokoji pořádnou zimu a topení samozřejmě nefungovalo. Další "problém" jsme objevili, když jsme se chtěli připojit na wifi, která se nám v nastavení mobilu ani neobjevovala. Později nám bylo řečeno, že wifi mají jen v hlavní budově. Nejsem zase takový závislák, abych to tři dny nepřežila bez internetu, ale vadilo mi, že na bookingu k tomuto pokoji uváděli i wifi připojení a já si úplně zbytečně vzala s sebou notebook, na kterém jsem chtěla pracovat. Jako další, co mě v pokoji zaskočilo, bylo to, že tam bylo opravdu hodně pavouků a když vám řeknu, že jich bylo nejmíň 20, tak nepřeháním. Opravdu, jako by se tam pořádně dlouho neuklízelo. Až na tyhle věci jsme byli s ubytováním spokojeni, kuchyňka zde byla(i když bez ledničky), byla zde velká postel, skříň a taky pohovka s televizí a samozřejmě koupelna, která byla také celkem hezky zařízená.
Myslím, že je na čase se vrhnout na popis festivalu. Když jsme se blížili k Panenskému Týnci, kde se mimochodem festival konal, všude byly ukazatele s nápisem Aerodrome, takže k areálu vůbec nebyl problém trefit. My jsme měli placené parkování, takže jsme mohli parkovat uvnitř areálu, i když ke stagi to bylo stále dost daleko, jelikož se v tomto prostoru nacházel kemp, který také nebyl nejmenší, a tak cesta od auta ke vstupu trvala asi 15 minut. V areálu bylo opravdu hodně stánků s občerstvením, jenže nás zaskočilo, že nikde nelze platit hotově. Museli jsme si tedy pokaždé dobít peníze na naše náramky, a při prvním dobití se platil poplatek 50 kč. Pokud si někdo chtěl na konci festivalu peníze zase vybrat zpět, musel zaplatit dalších 50 kč poplatek. Takže se mi tato metoda placení vůbec nelíbila. Myslím si, že mnohem lepší by bylo, kdyby mohli lidé platit způsobem, jakým by chtěli oni, ať už hotově, nebo přes náramek. Ale samozřejmě zase chápu, že pro stánky to bylo lepší tímto způsobem.

28.6.
Jelikož jsme nestíhali náš první koncert, na který jsme šli a přišli jsme asi 20 minut před začátkem, stáli jsme trošku opodál, ale koncert Bullet For My Valentine jsme si užili i tak. Jako další nás čekal koncert Parkway Drive. Jejich hudba mi není úplně blízká, ale musím říct, že od začátku až do samého konce předváděli neuvěřitelnou show. Na začátku celého koncertu se zhasla všechna světla na pódiu a bylo tam úplné ticho. Když v tom najednou začali před první řadou bouchat petardy. No, nemusím vám asi popisovat, jak se většina z nás s každým bouchnutím lekla. To byl ale pouze start celé show, během které ještě spousta petard vybouchla. Další senzací byly velké plameny, které šlehaly několik metrů nad pódiem a já si pokaždé sáhla na své obočí, abych se ujistila, jestli ho tam ještě vůbec mám. Ovšem tím největším překvapením bylo to, když skupina hrála na vysokozdvižných plošinách a bubeník, sedící v kulaté kovové konstrukci, se začal pomalu otáčet a dokonce hrál i vzhůru nohama. Když se zpěvák na konci loučil, říkal, že další koncert bude co nevidět v Praze, bouchly poslední petardy a přes stage spadlo obrovské plátno, s obrázkem přebalu jejich desky a k tomu datum jejich koncertu v Praze. Takže i když jejich hudbu neposlouchám, jejich koncert pro mě byl zážitkem od začátku až do úplného konce. Po cestě z areálu jsme se zastavili u popové stage, kde zrovna vystupoval Wiz Khalifa se svým, dle mého, nejznámějším songem - Black and Yellow.

29.6.
Na páteční program jsem se těšila nejvíce. První koncert, na který jsem chtěla, začínal už v 16:30, svítilo sluníčko, bylo teplo(možná až moc), takže to vypadalo na ideální den. Koncert jedné z mých nejvíce nejoblíbenějších kapel - Silverstein, jsem si užila, i když mi celkem vadilo jejich ozvučení, kde šlo slyšet více nástroje, než zpěv frontmana.
Na další koncert jsme čekali asi hodinu a poté na pódium nastoupili You Me At Six, které jsme už jednou viděli a to na loňském Rock For People. Písničky od YMAS moc neposlouchám, ale na konci koncertu naštěstí začali hrát moji nejoblíbenější - Bite My Tongue, kterou mají nazpívanou společně z Oliverem Sykesem z Bring Me The Horizon. V půlce písničky se zpěvák(Josh Franceschi) vytratil a celou dobu jen mluvil do mikrofonu, zatímco ostatní členové skupiny stále hráli. Asi za minutu jsme zjistili, že Josh stojí uprostřed davu a vybízí lidi k tomu, aby udělali prostor pro mashpit(Pro ty z vás, kteří nevědí, co toto slovíčko znamená....to je takový ten kruh, ve kterém všichni běhají dokola jak pominutí a šlapou po sobě...doufám, že jsem vám to alespoň trochu příblížila. 😁). No nakonec zazpíval Oliverovu část a začal běhat v mashpitu s ostatními. Já chtěla jít samozřejmě taky, ale bylo mi to díky mým 156 cm zakázáno.
Následující skupina vystupovala ve 20:15 a byla to americká Halestorm, kterou také poslouchám již od roku 2009. V jejich čele je Lzzy Hale, která má opravdu úžasný hlas a pro mě osobně je to taková hardrocková královna. Kromě toho, že má Elizabeth úžasný hlas, také skvěle hraje na kytaru a její bratr Arejay Hale, který je v Halestorm bubeníkem, také předvedl fantastický výkon. Můžu říct, že jejich koncert pro mě byl zážitkem sám o sobě, nebyla potřeba žádných efektů. Myslím, že se můžete sami přesvědčit v přiloženém videu z mého instagramu. Po skončení koncertu kapela házela svá trsátka a paličky, jako každá jiná skupina samozřejmě. Tady se to ovšem lišilo tím, že můj milý jedno trsátko chytil, a tak jsem rozšířila svoji skromnou sbírku a trsátko si přidala k trsátku od Evanescence.


Další skupina, která startovala 22:30 a která je pro 99,6% mých čtenářů absolutně neznámá, byla Stone Sour, jejichž zpěvák Corey Taylor, dělá také frontmana maskovaným Slipknot. Po jejich koncertu ve 23:45 nastoupila největší hvězda večera a vlastně také celého Aerodromu - Lana Del Rey. Myslím si, že Lanu nemusím nikomu představovat, protože o ní snad slyšel už každý. V jednom článku s pořadateli festivalu jsem dokonce četla, že Lana si řekla o milion dolarů, což je opravdu slušná částka za vystoupení na takovém malém festivalu. Pódium při jejím vystoupení vypadalo opravdu skvostně. Kromě členů kapely, klavíru(na který si občas i lehla), tanečnic a palmiček, tam měla dokonce i dřevěnou houpačku. Koncem jejího vystoupení šla mezi fanoušky první řady, vzala si od nich různé dárky, pobavila se s nimi a udělala si s nimi i fotku. Po koncertu se všichni ubírali směr parkoviště, kde začal velký zmatek a my, i když jsme byli na parkovišti mezi prvními, stáli a čekali asi hodinu, než jsme konečně mohli odjet. Tohle bylo tedy organizátory absolutně nezvládnuté a dopravu tam řídila policie.

30.6.
Poslední den jsme vyráželi na fesťák až v pozdějších hodinách. Dali jsme si moji oblíbenou vafli od Mona's sweet truck, kterou jsme měli i minulý rok na RFP. Poté jsme si už šli stoupnout k pódiu, abychom měli alespoň nějaké dobré místo na Hollywood Undead. Nakonec to ani nebyla potřeba, protože jsme stáli celou dobu ve druhé řadě a za námi skoro nikdo nebyl. Koncert začal 20:15. Po odehrátí pár písniček vyzval jeden ze členů na pódium malého šestiletého chlapce a jeho sestru, aby mu překládala, co mu kluci ze skupiny říkají. To mi přišlo od nich strašně super a pro malého to bude určitě zážitek na celý život. Po koncertu jsme si ještě zašli na wc, které bylo velmi dobře udržované a každou chvíli jste viděli, jak tam uklízečky doplňují toaletní papír a vynáší koše. Takže za tohle je pro Aerodrome určitě palec nahoru. Poté jsme již šli čekat před stage, jelikož tam měli vystupovat Limp Bizkit. Můj přítel na ně strašně chtěl, a tak jsme už hodinu a půl před začátkem stáli v první řadě. Řeknu vám, byla jsem v té první řadě jen kvůli němu. Lidi se tam chovali jako hovada, což jsem samozřejmě na koncertu LB očekávala.

Tak a je tu konec tohohle dlouhého článku. Doufám, že tady mám někoho, kdo to vydržel dočíst až do samého konce a přidávám pár videí z mého instagramu. 😊




pátek 19. října 2018

Outfit #21 - Žlutý kabátek

Ahoj!
Prosím? Že nemáte ještě mých outfitových článků za poslední dobu plné zuby? To je jedině dobře, protože tady máme další! 😀
Hlavním prvkem, kterého si každý všimne je jednoznačně kabátek. Mám ho z letošní kolekce F&F. Kupovala jsem ho naprosto nečekaně, když jsem šla do Tesca s 1000 kč v kapse, no a zrovna tam měli 20% slevy, čehož jsem samozřejmě musela využít. Kabátek jsem tedy koupila za 480 kč místo 599 kč. O to více mě naštvalo, když byl o dva nebo tři týdny později ve slevě za 350. Kromě tohoto žlutého tam měli také starorůžový. Takže holky, pokud se vám líbí, určitě zaběhněte do nejbližšího Tesca a nebo přímo F&F.
Kabátek je velmi lehký, možná bych to ani nenazývala kabátkem, ale přehozem z kusu látky. Je opravdu jen do teplejšího podzimního či jarního počasí.
Já mám outfit vyfocen dokonce ve dvou variantách, jedna s kotníčkovými polobotkami a druhá s boty na podpatku. A to hlavně kvůli tomu, že jsem se v polobotkách moc necítila, protože jsem malá a kabátek mě na fotkách také dost zkracuje.