Kendys' World: Rock For People 2017

Když jsem se v prosinci dozvěděla, že se na Rock For People ukážou Evanescence, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit a hned jsem psala mému milému, že nejspíš pojedeme.
Jednoho dne v dubnu, kdy jsem si dávala zrovna pauzu od učení jsem googlila, jaké ještě koncerty u nás budou. No a na jedné stránce jsem narazila na vstupenky na RFP a byli tam zapsaní Paramore, nějak jsem tomu nemohla uvěřit a tak jsem rychle běžela na jejich oficiální stránky. Opravdu to tam bylo. PARAMORE přijedou! V tu chvíli jsem začala brečet štěstím, protože jsem na ně čekala 6 let. Když tu byli v roce 2011, tak jsem zrovna byla na dovolené a navíc bych tam ani jet nemohla. Paramore a Evanescence ve dvou dnech, co víc si přát. 💘
Jelikož jsem nechtěla spát pod stanem, protože bych se cítila hrozně špinavá a neupravená, a taky nemám ráda veřejné sprchy a záchody, tak jsme hledali ubytování v Hradci. Našla jsem nějaký hotel a penzion za dobré ceny, ale bohužel už byly rezervovány. Nakonec jsme si tedy vybrali hotel K-Triumf nedaleko Hradce, ve Velichovkách. Protože byl pobyt zrovna zlevněný, brali jsme ho všemi deseti.
V tomto článku mám použity fotky z facebooku RFP, sestříhala jsem i videa, ale bohužel, když je sem vložím, tak je ta kvalita celkem špatná, takže to asi nemá smysl. 😔

Ve středu 28.6. mě začalo pobolívat v krku. To víte, na brigádě kolem 30-40 stupňů a do toho pití studené vody, ideální podmínky pro onemocnění. Samozřejmě jsem to do úterý 4.7. nevyléčila a bylo to jen horší. V 9 ráno jsme vyjeli směr Velichovky a před 14:00 už jsme byli ubytovaní. Pokoj byl opravdu super, měli jsme celkem velký balkon s výhledem na ohradu se srnami a daňky.

Večer jsme se dostavili do Hradce a chvilku popojížděli kolem, než jsme se konečně dostali na parkoviště v areálu. Poté jsme si prošli stánky s občerstvením a konečně zamířili na první koncert. Byli to You Me At Six, od kterých poslouchám jen pár písniček, ale naštěstí mi alespoň jednu z těch oblíbených zahráli.

Další zastávkou byli headlineři večera - Die Antwoord. I když jsem se šla jen tak podívat, jelikož jejich hudba se mi vůbec nelíbila, musím říct, že předvedli hodně dobrou show a jsem nakonec ráda, že jsem tam byla.

Nakonec jsme se na pár minut ještě zastavili na KB stagi, kde hráli Gomad! & Monster. Potom už jsme jeli směr hotel, vyspat se na další den.

Když jsem se ráno vzbudila, můj hlas se mnou absolutně nespolupracoval a tak jsem musela celý den jen šeptat. Nakonec na mě všechno dolehlo a já měla špatnou náladu, zavřená mezi čtyřmi stěnami, nemocná, bez hlasu...

Ovšem večer jsem již zase ožila a chystala se na Paramore, oblékla jsem si tílko, které jsem si sama vyráběla. Je na něm velký oranžový nápis Paramore a hlavně text písničky Misery Business. Celé tílko jsem pojala vzhledově jako obal alba Riot, které má tento rok 10. výročí.

Když jsme dorazili, tak jsme si ještě šli koupit jídlo, aby jsme neměli hlad, až budeme hodinu čekat na Paramore. Bohužel jsme nestíhali, a tak jsme se dostali tak do 10. řady. Po hodině čekání(kdy jsem absolutně nic neviděla), přišli. Všichni kolem mě začali jásat a tleskat a já ani neviděla, že už je někdo na stagi. Byla jsem z toho hodně smutná. Nakonec jsme se tedy s přítelem domluvili, že se mám dostat dopředu bez něj, jelikož je dost vysoký, tak by ho před sebe lidi nepustili. Pomalu jsem se tedy proplétala davem, až jsem se dostala do čtvrté řady, blíž už to nešlo. Kolem mě byli samí blázni. 😁 Po chvilce začalo pršet, lidi kolem do mě mlátili, ale já si to naplno užívala a párkrát jsem si i poplakala. Bylo to totiž úžasné vidět svoji nejoblíbenější zpěvačku naživo a ještě, když jsem viděla ty slzičky v jejích očích... 😆 (Dobře, možná jsem divná, ale opravdu mě to dojalo.)

Třetí den uběhl jako voda, protože jsme jeli dřív, abychom stihli koncert Three Days Grace, který začínal v 19:00. Zas tak moc jsme se ale netěšili, jelikož ve skupině již není Adam Gontier, a tak jsme postávali spíše vzadu. Musím však uznat, že jejich nový zpěvák mě mile překvapil a na živo zpíval úplně perfektně. Během koncertu jsme si vzpomněli, že jsme zapomněli paměťovou kartu na pokoji v hotelu. Takže jsme jeli zase 20 km tam a zpátky pro kartu, abychom měli ještě místo na natáčení Evanescence. Když jsme se vrátili, zrovna hráli Foster The People, tak jsme se najedli a asi 20 minut před skončením jejich koncertu už jsme stáli v davu a prodírali se dopředu, abychom byli v první řadě. Vyšlo to! Stáli jsme sice více napravo, a tak byla Amy trošku dál, ale i tak to bylo naprosto úžasné. Amy Lee je pro mě prostě paní ZPĚVAČKA. V závěru koncertu přišlo ale něco nečekaného. Bubeník odhazoval paličky, kytaristé trsátka (to ještě není to nečekané). Kluk co stál vedle mě, trsátko srazil rukou, přímo k mým nohám. Tak jsem na něj dupla a pak si ho opatrně vzala. Mám z toho obrovskou radost, pořád tomu nemůžu uvěřit, že jsem si dovezla něco takového na památku.