Z Amalfského pobřeží jsme se vydali směr Benátky. Jelikož by tato cesta trvala ale strašně dlouho, tak jsme ještě jednu noc přespali ve středu Itálie, v malém městečku Scoppito, uprostřed ničeho.
8. září jsme pokračovali směr Benátky a po cestě jsme chtěli navštívit San Marino(město). Bohužel nám to čas nepřál a my ho alespoň projeli, natankovali zde a prohlédli si Monte Titano, nejvyšší horu San Marina, na které se hlavní město nachází. Poté jsme již pokračovali směr Benátky, kde jsme byli ubytováni v části Spinea, která je od historického centra Benátek vzdálená asi 16 kilometrů. Po příjezdu už jsme jen odpočívali po asi 8-mi hodinové cestě a připravovali se na další den.
Druhý den jsme vstali časně ráno a šli si koupit 48 h jízdenky do trafiky, jedna stála 30 €, ale rozhodně se to vyplatí! Kromě autobusu do Benátek, jízdenka také platí na vaporetta, což jsou lodě, které vás převáží po Benátkách. My jsme sice po Benátkách chodili jen pěšky, ale využili jsme je při cestě na Burano (o tom až později). Po nastoupení do autobusu jsme si chtěli lístky orazit, ale místo takové té klasické mašinky, kde zastrčíte lístek a on se vám orazí s datumem a časem, tam byla jiná mašinka - nějaká místní vymoženost. Když jsme lístky tedy dávaly dovnitř, tak to nic neudělalo a naše lístky se neorazili, za což nás mohla postihnout pokuta. Nevadí, jeli jsme prostě na černo i s jízdenkami. Co mě překvapilo, tak bylo to, že s námi autobusem jelo také spoustu studentů, kteří jezdili do škol právě do historického centra.
Ihned po vystoupení jsme se vydali ke známému mostu Ponte de Rialto, jelikož jsme zde byli něco málo před osmou hodinou, tak zde naštěstí nebylo moc lidí a já si tak mohla most v klidu vyfotit.
Potom jsme pokračovali na náměstí Svatého Marka, kde bývá také spousta lidí. Naštěstí tu nebyl skoro nikdo a já si ho tak mohla zase v klidu vyfotit. Brzké ranní vstávání se opravdu vyplatí, pamatujte na to! 😀 Chvíli jsme si počkali, až budou otvírat kampanilu Svatého Marka, kterou vám vřele doporučuji navštívit, pokud chcete mít Benátky jako na dlani. Vstup do této zvonice byl 4 €.
Poté jsme se vydali k ne příliš známému Palazzo Contarini del Bovolo, kde nás vstup stál asi 6 €. I z této věže vidíte na benátské střechy, ale určitě zde není lepší výhled jak z už zmíněné zvonice Sv. Marka.
Nakonec jsme se zastavili na Ponte della Paglia, což je most ze kterého jde vidět na jiný most - Most vzdechů, což je malý mramorový můstek přes který byli odváděni vězni do vězení. Jelikož ale už bylo 10 hodin, tak jste se na tomto mostu museli opravdu protlačit až dopředu, aby se na vás dostala řada a vy si mohli Most vzdechů prohlédnout a vyfotit.
Pak jsme se vydali směrem na autobusové nádraží a po cestě narazili na úplně úžasnou zmrzlinu! Stála něco okolo 200 Kč, ale rozhodně také stála za to. Bohužel jsem si nezapsala její název, ale uložili jsme si její přibližnou polohu do map. Když jsem ji teda hledala na Street view, dalo mi to opravdu zabrat. Naštěstí jsem ji však potom našla. Je to na 99,9% tento obchůdek. Já vím, já vím, takhle to vůbec nepůsobí, že by tam měla být zmrzlina, natož dobrá, ale já bych za ni dala ruku do ohně! 😀
Zajímalo by vás, jak jsem tohleto našla? Pořád jsem jezdila v té jedné uličce ve Street View a byla zoufalá, že to nemůžu najít. Myslela jsem si, že to bude tato prodejna. Jelikož ty okna tam byly úplně stejně situovány. No a když jsem potom popojela ještě kousek doleva, dveřmi jsem uviděla, že za oknem je postavený mrazák na zmrzlinu a bylo to! 😀
Pokud vám to tedy nějak pomůže s hledáním, je to dům číslo 3948, poblíž hotelu Pantalon na ulici Sestiere Dorsoduro.
Další den ráno jsme zase vyrazili do Benátek, kde jsme v dešti spěchali na nástupní místo, ze kterého nám měla plout loď na ostrůvek Burano. Jak už jsem zmiňovala, stačila nám naše 48h jízdenka, kterou jsme si na "zastávce" orazili a už jen čekali na loď. Počet turistů a místních byl vyvážený. Přeci jen bylo 8 ráno, a tak se nejspíš někteří dopravovali do práce na některý z ostrovů. Bylo zde i pár turistů, kteří se sebou táhli kufry. To protože trasa těchto lodí také míří na nedaleké letiště.
Jako první jsme propluli kolem benátského hřbitova, hned v závěsu za ním, jsme si mohli omrknout ostrov Murano, na kterém se vyrábí sklářské výrobky. Potom už nás čekalo už jen asi dalších 30 minut plavby a už jsme mohli obdivovat barevné domečky v Buranu. V Buranu se zase vyrábí krajka, a tak můžete tyto výrobky vidět v obchůdcích po celém ostrově. Jelikož jsme byli na ostrově poměrně brzy, tak zde teprve vše ožívalo a spousta obchodů a restaurací byla ještě zavřená. My si tedy jen prošli uličky, pokochali se barevnými domky a vyrazili jsme zase zpět do Benátek.
V Benátkách jsme šli do knihkupectví Acqua Alta, které bylo již několikrát vytopeno, jelikož se nachází přímo u kanálu. Uprostřed obchodu se nachází gondola, která je zaskládaná knihami a na dvorku jsou ze starých knih dokonce postaveny schody, po kterých můžete vystoupat nahoru a podívat se na kanál zvrchu.
Poté už jsme se vydali zpět na ubytování, abychom stihli oběd a trochu si odpočinuli. Jelikož jsme ale měli ještě platnou jízdenku a byl to náš poslední den v Itálii, tak jsme se rozhodli, že si zajedeme ještě na tu výbornou zmrzlinu. Se západem slunce jsme si tedy ještě vychutnávali zmrzlinu a já potom ještě dostala chuť na poke bowl. Vyhledala jsem si teda občerstvení, kde tuto mňamku dělají. Bylo to Poke A Puá, kde si můžete mističku umíchat z vámi vybraných ingrediencí. Já si tedy vzala středně velkou misku a nechala si udělat poke s marinovanou rybou, krabími tyčinkami, okurkou, ananasem, avokádem, granátovým jablkem, sezamem a sušenou mořskou řasou.
Šli jsme se ještě projít, když jsme zjistili, že nám jede autobus za třičtvrtě hodiny a potom už dlouho nic nejede. Vydali jsme se tedy směrem na nádraží, ale pozor, ty uličky vypadají ve tmě úplně jinak a i když jsme šli podle gps, tak jsme se nemohli vůbec zorientovat. V tom nás zastavil jeden chlap a tady se nám vrátila ta karma, kterou jsem zmiňovala v článku o Římě. Pán nabízel turistům rudé růže, my mu však řekli, že nemáme zájem. On nás však otravoval dál a pak mi tři růže prostě vrazil násilím do rukou. V tom se můj přítel už opravdu naštval a dal mu za růže asi 7 €. Tito pouliční prodavači nejsou jen v Benátkách, ale také v Říme a Pise. Kromě takových maličkostí jako jsou růže nabízejí i hodinky nebo kabelky a z některých jde opravdu i strach, proto se před nimi mějte na pozoru. Už nám nezbývalo moc času, a tak jsme začali na autobus utíkat, jelikož jsme před sebou měli ještě dlouhé proplétání malými uličkami. Bohužel nám byly růže úplně k ničemu, protože při cestě zpět do Česka by nám v autě uschly. Proto, když jsme po cestě potkali pár s kočárkem, tak přítel vzal růže a dal je pánovi, aby je daroval své ženě. No, snad alespoň někomu ty růže udělaly radost. 😊
Autobus jsme nakonec doběhli pár minut před odjezdem a to byl konec našeho roadtripu po Itálii.
Autobus jsme nakonec doběhli pár minut před odjezdem a to byl konec našeho roadtripu po Itálii.
Další články z Itálie:
V Benátkách jsem byla a moc se mi tam líbilo :) ale už je to tak 7 let zpátky :D
OdpovědětVymazatJežiš, jako bych tam byla včera. A přitom to byl minulý rok v červnu. My tam jely s mamkou a ségrou z letiště kousek autobusem a pak vlakem.
OdpovědětVymazatJinak, Benátky jsou nádherné. Žít bych tam rozhodně nechtěla, ale na výlet krása. ♥♥♥ Škoda jen, že my na vyhlídku nešly. Ten pohled na město a moře je úžasný.