Kendys' World: Lago di Garda, Madonna Della Corona, Verona

Když jsme sjížděli k jezeru Garda ze severo-východní strany, ihned se nám naskytl nádherný výhled jak na jezero a městečka na jeho břehu, tak na impozantní hory v pozadí. Po cestě po pobřeží jsme viděli lidi, kteří se povalovali na plážích, koupali se a nebo byli na windsurfingu. Po krátké cestě kolem jezera jsme konečně dorazili na naše ubytování, které se nacházelo v kopci nad jezerem v městečku Malcesine. Až jsme se vybalili, tak jsme si našli nějaké pláže v okolí a řekli jsme si, že využijeme času a na jednu se vydáme. V centru města najdete hned několik pláží, tedy spíš plážiček, kam se vleze vždy tak 15-20 lidí. I my jsme po chvilce našli naše místo a lehli si na kamínkovou pláž. Já jsem se tedy jen opalovala, protože v ten den nebylo zrovna horko a mně se moc nechtělo plavat v té studené vodě. Stačilo mi, že jsem vlezla do vody asi do půlky lýtek a hned zase šla ven. 😀
Můžu vám ale říct, že je u Gardského jezera opravdu krásně a dokážu si zde představit třeba i týdenní dovolenou.

Druhý den jsme se vydali na Monte Baldo, kvůli kterému jsme hlavně k Lago di Garda jeli. Původně bylo v plánu, že se nahoru vydáme místní lanovkou. Její cena je v přepočtu asi 500 kč a má omezené kapacity, tudíž již hodinu před první jízdou zde potkáte lidi, kteří stojí ve frontě. Já ale nakonec našla (možná) lepší variantu a to takovou, že můžeme horu objet z druhé strany, protože jsem vygooglila, že se zde nachází malé parkoviště. Vydali jsme se tedy na cestu, která trvala asi hodinu a vedla přes samé klikaté trasy, kde nám krávy klidně chodily kolem auta. Dorazili jsme na parkoviště a pak jsme šli asi další půlhodinu pěšky až nahoru. Když jsme přišli, zrovna se "vylodili" i lidé z lanovky. Na Monte Baldo jsme strávili asi 2 hodiny, prošli jsme se po vrchu a chvíli si prohlíželi alpaky, které jsou zde v ohradě a lidé si je můžou půjčit na procházku. Najdete tady i občerstvení, my si však nic nedávali, protože jsme měli zabaleno jídlo s sebou.
To bylo z Lago di Garda všechno. Musím však uznat, že se tam zase někdy ráda podívám, protože je je to tam opravdu nádherné.

Další den, tedy ve středu 28. srpna, jsme se vydali směrem Verona, napřed jsme se ale chtěli zastavit u poutního místa Madonna Della Corona, které se nachází u městečka Spiazzi. Nejprve jsme měli problém se zaparkováním, protože jsme nevěděli, kde můžeme auto nechat a nebude to třeba nějaký problém. Parkoviště se nám popravdě platit nechtělo kvůli takové chvilce, a tak jsme nakonec nechali auto na parkovacím místě u hlavní silnice, kde se zrovna uvolnilo místo. Potom jsme šli teda hledat místo s výhledem na kostel. Vyšli jsme na protější kopec, protože jsme si mysleli, že z něho bude super výhled. Když jsme došli po pěšině k lesíku, čekala nás tam cedule, která hlásala něco jako zákaz vstupu. My jsme si šli však hrát na rebely, i když mně to bylo dost proti srsti. Sestupovali jsme po úzké vyšlapané cestičce níž a níž, brodili jsme se kolem ostnatých drátů a kostel přes několik kmenů stromů viděli. Jak se ale dostat až úplně dole, abychom na něj viděli a mohli si ho vyfotit? Byla jsem z toho čím dál tím více nesvá. Když v tom jsem uslyšela hlasy, které se rozléhaly nalevo pod námi. Podívala jsem se tím směrem a co jsem neviděla...lidi si tam chodili po betonové cestě! 😀
Nakonec jsme tedy ještě došli blíž ke kostelu, vyfotili si ho a poté už jeli směr Verona. Přímo až ke kostelu už jsme nešli, jelikož jsem měla nátělník a šortky a v takových věcech by se tam chodit nemělo, i když jsme potkali dost žen, které měly třeba jen minisukně.

Ve Veroně jsme měli ubytování hned pár minut od arény, takže jsme po check-inu ihned vyrazili ven. Jako první jsme se tedy zastavili u zmíněné Veronské arény, před kterou se zrovna hromadily kulisy na místní filmový festival. Pokračovali jsme tedy kousek dál, k Juliinému balkónu. Vstup na balkón stojí nějaké to euro, ale pokud se na něj podíváte ze dvora, nic to nestojí. Můžete si zde koupit také nějaké suvenýry a nebo nalepit lísteček se vzkazem na Juliinu zeď. Potom už jsme šli k naší poslední zastávce a to na Castel S. Pietro. Po vystoupání několika schodišť vám bude odměnou výhled na celé centro Verony. Nevím, kolik toho je ve Veroně ještě k vidění, ale já byla spokojená s tím, co jsme navštívili a stačilo nám v tomto městě strávit tedy jen necelý jeden den.