Poslední srpnový den jsme vyrazili z Pisy napříč Toskánskem. Naše první zastávka měla být v městečku Volterra. Pokud jste viděli film Stmívání: Nový měsíc a nebo četli knihu, tak se vám určitě vybaví město, ve kterém obývali nebezpeční Volturiovi. Avšak děj filmu se v tomto městě doopravdy neodehrával. My se nakonec do Volterry také nedostali, jelikož parkoviště, které bylo hned v centru, bylo už plné a my nechtěli parkovat opodál, protože jsme v autě měli zase všechny věci. Rozhodla jsem se tedy, že můžeme toto město oželet a vypravili jsme se zase dál.
Odpoledne jsme dorazili do městečka Chianciano Terme, ze kterého to bylo už jen malý kousíček do města s názvem Montepulciano - tady už se Stmívání natáčelo! Auto jsme nechali na parkovišti pod historickým centrem města a šli jsme až na vrchol města - náměstí. Z fotek určitě už poznáte, jaké scény zde probíhali, taky proto jsem na sobě měla červené šaty. 😀
Můžete si zde zaplatit vstup i do věže, která se nachází na náměstí. Já teď strašně lituji toho, že jsme tam nešli, protože z věže musel být opravdu nádherný výhled.
Po tom, co jsme si prohlédli historické centrum tohoto městečka jsme jeli zpět na ubytování, kde jsme přespali jednu noc a jeli zase dál. Tentokrát do městečka Montemerano, kde jsme byli ubytování v jeho historickém centru a musím říct, že to bylo opravdu kouzelné, i když jsme museli parkovat mimo centrum a pro všechny věci jít na dvakrát, abychom to vůbec odnesli. Po tom, co jsme se vybalili a najedli, jsme se vydali obhlédnout Montemerano. Je to opravdu malé městečko, takže jsme centrum měli během pár minut prošlé. Uličky jsou zde opravdu uzoučké, no, přesně takové, které si vybavíte při představě malého toskánského městečka.
Druhý den ráno jsme vstali velmi brzy, protože jsme se vydali k proslulým Cascade del Mulino, u kterých jsme byli autem za pár minut. Byla ještě tma, a tak jsme chvíli počkali v autě. Když se po 6:00 začalo rozednívat, tak jsme se vydali napříč pramenům. Nebyli jsme tu však první! Bylo tady už asi 5 dalších lidí, kteří se šli do pramenů ohřát.
Abych vám vysvětlila, co to vlastně ty Cascade del Mulino jsou...Jsou to termální sirnaté prameny u vesničky Saturnia a jejich teplota je 37,5 °C. Když bylo tedy v 6 ráno okolo 17°C-18°C, umíte si představit, jak bylo super se naložit do takové teplounké vodičky. Vlezla jsem si do jezírka úplně celá, lehla si, namočila vlasy a po chvilce jsem si všimla něčeho, po čem mi tuhla krev v žilách. Na mé ruce se kroutil malý červený červík. Ok, asi ho někam nesl proud a zavadil o mě, to se stává. Hned jsem si ale všimla, že tento malý červíček má spoustu kamarádů. Na jednom m² se jich nacházelo něco kolem 100. Po návratu na ubytování jsem si šla tedy ještě pořádně umýt mé dlouhé vlasy, myslím si totiž, že dost z nich se mi ve vlasech mohlo zamotat. Každopádně kromě této jediné chybičky jsou prameny naprosto boží a já je vřele doporučuji. Pokud se někdy budete chystat na roadtrip po Itálii a nebo pojedete někam poblíž, tak se tam určitě zastavte. Opravdu ale doporučuji spíše ranní hodiny, protože lidi tam přibývají každou minutou a myslím si, že je lepší se tam koupat s dalšími dvaceti lidmi než s dalším stem. 😀
Oooo, krásné fotky!!! Toskánsko je krásné.. miluju historická města s duší. A ty prameny, páni, krása. Ale nevím, jestli by mi ta teplá voda příjemná. :D Každopádně, s těmi červíky by mi to asi taky nebylo příjemné. :D
OdpovědětVymazat