Montepulciano, Cascade del Mulino

Poslední srpnový den jsme vyrazili z Pisy napříč Toskánskem. Naše první zastávka měla být v městečku Volterra. Pokud jste viděli film Stmívání: Nový měsíc a nebo četli knihu, tak se vám určitě vybaví město, ve kterém obývali nebezpeční Volturiovi. Avšak děj filmu se v tomto městě doopravdy neodehrával. My se nakonec do Volterry také nedostali, jelikož parkoviště, které bylo hned v centru, bylo už plné a my nechtěli parkovat opodál, protože jsme v autě měli zase všechny věci. Rozhodla jsem se tedy, že můžeme toto město oželet a vypravili jsme se zase dál.

Cinque Terre, Pisa

29. srpna jsme vyrazili z Verony v dopoledních hodinách a vyrazili směr Cinque Terre. Cinque Terre je oblast, která se nachází na pobřeží Itálie a tvoří ji 5 vesniček (městeček): Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso al Mare, my navštívili první dvě zmíněné.

Lago di Garda, Madonna Della Corona, Verona

Když jsme sjížděli k jezeru Garda ze severo-východní strany, ihned se nám naskytl nádherný výhled jak na jezero a městečka na jeho břehu, tak na impozantní hory v pozadí. Po cestě po pobřeží jsme viděli lidi, kteří se povalovali na plážích, koupali se a nebo byli na windsurfingu. Po krátké cestě kolem jezera jsme konečně dorazili na naše ubytování, které se nacházelo v kopci nad jezerem v městečku Malcesine. Až jsme se vybalili, tak jsme si našli nějaké pláže v okolí a řekli jsme si, že využijeme času a na jednu se vydáme. V centru města najdete hned několik pláží, tedy spíš plážiček, kam se vleze vždy tak 15-20 lidí. I my jsme po chvilce našli naše místo a lehli si na kamínkovou pláž. Já jsem se tedy jen opalovala, protože v ten den nebylo zrovna horko a mně se moc nechtělo plavat v té studené vodě. Stačilo mi, že jsem vlezla do vody asi do půlky lýtek a hned zase šla ven. 😀
Můžu vám ale říct, že je u Gardského jezera opravdu krásně a dokážu si zde představit třeba i týdenní dovolenou.

Dolomity III. část - Lago di Sorapis, Lago di Braies

V pondělí jsme brzy ráno vstali, abychom se vydali na cestu k jezeru Lago di Sorapis. Měl to být pro mě nejhorší výšlap v celých Dolomitech, jelikož sem vede celkem strastiplná cesta. Byla jsem tedy celkem nervózní, ale zároveň jsem se strašně moc těšila, protože tohle jezero jsem chtěla vidět snad nejvíce. Když jsme byli na místě, auto jsme zaparkovali podél silnice. Je tu prostor tak pro 40 aut, takže se vyplatí sem vyrazit opravdu brzo, pokud budete chtít zaparkovat. My dorazili po 7. hodině a hned jsme se vydali na výšlap.