Po malé pauze, kterou jsem si dala od blogu a také hlavně od cestovatelských článků, se zase vracím zpět a to s poslední částí z letní dovolené. Ano, čtete správně z LETNÍ dovolené, trošku jsem teď ten blog zanedbávala. Buď jsem neměla čas a nebo se mi prostě nechtělo, přiznávám se. Každopádně až zase někam pojedu, což už plánuji v příštích měsících, tak se pokusím o tom napsat článek co nejdříve, protože člověk si po půl roce už moc detailů z cest nepamatuje, abych pravdu řekla.
Dneska vám povím něco málo o Bosně a Hercegovině a také o nejkrásnější pláži v Chorvatsku, na které jsem kdy byla.
Během našeho bosenského výletu bylo v plánu podívat se do Mostaru a také na Kravické vodopády. A tak mohl den začít. Z městečka Molunat, ve kterém jsme bydleli jsme se vydali nejbližším směrem k hranicím s Bosnou. Jeli jsme podle Google map, které nás vedly přes malé vesničky, které můžete vidět v dálce na fotce nad tímto textem. Cesta se zužovala, až se na ni vlezlo pouze jedno auto, což jsme si vyzkoušeli, když se nám jedno vrhlo do protisměru. Po několika desítkách ujetých kilometrů, jsme se ocitli před těmi velkými kopci, které se taktéž nacházejí na fotce. Zde ale naše dobrodružství skoro skončilo, kdy se už tak špatná cesta měnila v kamenitou stezku. To pro nás znamenalo konec, a tak jsme museli rychle v mapách hledat nějakou novou trasu. Nakonec jsme našli a vydali se po ní. Zase jsme jeli po úzkých silnicích, až jsme dojeli k malinkému hraničnímu přechodu, kde byla kontrola opravdu bedlivá. Bosenský policista se nás dokonce i vyptával, proč do Bosny jedeme. Nakonec nás tedy pustil a my mohli zase dál. Musím říct, že bosenská příroda je opravdu úchvatná, ale ty silnice, ach ty silnice.. Musím se přiznat, že když jsme přejížděli skály, abychom se do Bosny a zase zpět dostali, byla jsem poměrně nervózní. Teď celkem lituji, že jsem ty silnice nenafotila, abych vám dokázala, že to byla opravdu hrůza. Nejraději bych vám udělala printscreen z google map, ale street view bohužel v Bosně nefunguje.
Do Mostaru jsme se díky zdržení na silnicích a hranicích dostali až kolem 10. hodiny. A tak bylo v ulicích už plno turistů. Z čehož jsem byla dost zklamaná a musím říct, že to zkazilo můj celkový dojem na toto město. Nevím proč, ale myslela jsem si, že v Bosně přece tolik turistů nebude, což byl strašlivý omyl. Naštěstí se podél silnice u centra vyskytují cedule s parkováním, a tak jsme celkem v klidu zaparkovali a ještě navíc dost blízko Starého mostu. Tu úžasnou stavbu, která na fotkách vypadala, jako by ji někdo vytrhl z filmu Pán prstenů, obklopovali hordy lidí. Lidi byli na mostě, vedle mostu, a dokonce i pod mostem. Já si chtěla udělat samozřejmě pěknou fotku na instagram, tak, jako jsem ji viděla i na google obrázcích. Ale bylo to marné a tak vzniklo alespoň tohle:
V Mostaru jsme se tedy moc dlouho nezdrželi a vydali se dál na cestu. Po nějaké době jsme se ocitli na parkovišti u Kravických vodopádů. A sakra, i tady bylo auto na autě a my měli problém najít parkovací místo. Nakonec se nám podařilo zaparkovat a šli jsme zjistit co a jak. Parkoviště se naštěstí neplatilo, a tak jsme si jen mohli zaplatit vstup a vydat se k vodopádům. Už po cestě k nim jsme potkávali dost lidí. To, co se nám ale ukázalo u vodopádů, to bylo teprve něco. Budu se opakovat, ale byli tu lidi (nečekaně), jenže oni byli opravdu všude. Kouzlo těchto vodopádů se rázem vytratilo a my se ocitli na lidmi přeplněném a předraženém místě. Když jsme konečně našli místo, kam jsme si mohli sednout, objednali jsme si něco málo k jídlu. A když říkám něco málo, tak tím myslím opravdu málo. Objednala jsem si "ovoce v misce", které stálo cca necelou stovku. To, co jsem dostala bych opravdu nenazvala miskou. To, co jsem dostala, bylo asi 6 malých kousků melounu, na které jsem čuměla jako puk a nakonec jsem si radši ještě vytáhla svoji vlastní svačinu. Při jídle jsme se "kochali" tímto místem a sledovali, jak žena zahalená v černé burce pomáhá svému příteli k vodopádu, aby si zde umyl nožky a následně mu obula i boty. Děkuji za rovnoprávnost mužů a žen! Po jídle jsme se zvedli a z tohoto místa zpět vystoupali k parkovišti, kde jsme nasedli do auta a rychle odjeli.
V poslední části tohoto článku se chci věnovat pláži Pasjača. Tato pláž se nachází u městečka Popovici a jediný způsob, jak se k ní dostat, je po schodech, které jsou vytesány do skály. Pasjača je chráněná, a tak je tady opravdu čisto. Dokonce kolem jezdila policie na lodích a pokud někdo zakotvil u pláže, tak je poslali pryč.
Byla to opravdu ta nejkrásnější a nejčistší pláž, na jaké jsem kdy byla. Potápět se zde byla jedna radost. Až na poslední den, kdy kolem nejspíš jela nějaká loď a do moře vypustila olej nebo něco takového. Opravdu netušíme, co to bylo, ale na hladině pluly mastné skvrny, takže nám to poslední den na této pláži úplně zkazilo.
Krásny článok aj fotky :) V Chorvátsku som bola raz a veľmi sa mi tam páčilo :)
OdpovědětVymazatWhat A Fancy World
Vyzerá to tam úplne nádherne. :-)
OdpovědětVymazat